Volí Crickets McCaina nebo Obamu?

Nevím, můj tip je, že Sláňa volí McCaina, Cermi Obamu, Maska Obamu, Sláva McCaina, brácha Obamu, Adam McCaina, Včelda Obamu, Jožan Obamu, Michael McCaina. A Hagi volí Hillary.
Pokud nevíte, tady je test ABC:
Mně to vyšlo 7:6 pro Obamu, těsněji než jsem myslel. S McCainem se spíše shodnu v otázce ekonomiky (Obama není ten demokrat typu Billa Clintona=pro-trade a pro-business, ale více ochranářský), s Obamou zase v otázkách zdravotnictví (opravdu je ostuda, že v nejbohatší zemi světa nemá okolo 12 milionů lidí zdravotní pojištění).

Voli ekonomove Obamu nebo McCaina?

Tezko rict. Podle pruzkumu by ekonomove s prehledem volili Obamu, nicmene tento dlouhy list renomovanych ekonomu zase podporuje McCainuv ekonomicky plan. Muj oblibeny ekonom - profesor na Harvardu Gregory N. Mankiw (novy keynesianec, byvaly poradce prezidenta Bushe - ano i keynesianci dnes radi republikanum a naopak) - nepodepsal:

In the meantime, Greg Mankiw explains why he didn't sign the letter:



Some blog readers may ask, why didn't I sign? I am not particularly fond of Obama's proposed tax hikes or his apparent retreat from free trade. (See this article of mine.) But I thought the statement in the group letter that "his proposals run a high risk of throwing the economy into a deep recession" was a tad too hyperbolic for my tastes.

Po dvou prezidentskych debatach to vypada, ze se Obama dostava do cela a o vitezstvi ho muze pripravit jen vlastni chyba (ale to uz jsme slyseli o obou mnohokrat).
Obe prezidenstke debaty (na youtube uz VIP mohou vkladat plna videa):

Alan Butt Philip kandiduje za Wales do Europarlamentu (Londýnský zápisník 3)

Chápu, že vám to vůbec nic neříká, ale pro mě je to zajímavá zpráva. Doktor Butt Philip (jehož jméno spávně napíše jeden z deseti studentů) vystudoval prestižní Politics, Philosophy and Economics (1st Class Honours) na Oxfordu a je Jean Monnet Reader in European Integration na University of Bath. V Bath jsme se koneckonců seznámili, dělal mi tutora mých prací. Doktor Butt Philip je velmi vzdělaný a zajímavý člověk, který je aktivním členem Lib Dems (neprávem opomíjené třetí největší strany v Británii).

Ve Walesu se do Evropského parlamentu ještě Lib Dem nedostal (odhaduje se, že by potřebovali o 2,5% více hlasů než jim dávají současné průzkumy). Uvidíme, nicméně Alana bych měl vidět v příštích týdnech v Londýně, tak se ho zeptám osobně, jak vidí svoje šance.

http://alanbuttphilip.org.uk/

Příště snad o britském přístupu k finanční krizi (kterak Gordon Brown chtěl zažalovat Island).
O ztracených 74 hradeckých milionech, polské fotbalové potupě, i střelbě na kočku jsem slyšel. Z britského pohledu: britové ztratili na Islandu stonásobně více, West Ham United možná zbankrotuje, Angličani porazili Kazachstán a místo koček tu jsou všude veverky.

Londýnský zápisník 2

Jednou z velkých výhod London School of Economics jsou veřejné přednášky.

V podstatě každý den školu navštíví významná osobnost ze světa politiky, ekonomiky, akademie nebo veřejné instituce. Dnes například Kris Peeters, prezident Flander v Belgii, regionu, který touží po stále větších pravomocech. Potvrdil ale, že rozpad Belgie není na pořadu dne a většina stran si to ani nepřeje. Nicméně dal silně najevu, že chce více pravomocí přesunout z federální do regionální vlády. Belgie je opravdu unikátní federace, neboť rozhodnutí federálního parlamentu není nedřazené rozhodnutí regionálních parlamentů a federální vláda má jen velmi omezené a hlavně zákonem vymezené oblasti působení (školství, infrastruktura, zdravotníctví).


Behěm předášky samozřejmě vyvstala otázka rozdělení Československa jako příkladu pro Belgii, nicméně podle jsou motivy jiné. V Belgii nejde především o otázku národnostní (i když také), ale hlavně o otázku ekonomickou, když produktivita ve Flandrech je asi o 25% vyšší než v druhém Belgickém regionu Walonii a Flandry na Walonii ekonomicky doplácejí.

Londýnský zápisník 1

Karel Čapek svými Anglickými listy (1924) popisoval čtenářům Lidových novin zážitky, zvyky a lidi, které potkával na svých cestách. Zkusím něco napsat i já pro čtenáře crickets.wz.cz (zvlášť pro drákulu).
Konečně jsem se tu v Londýně usídlil. Po několika dnech strávených v Notting Hillu jsem se přestěhoval na High Street Kensington. V podstatě přesun z jedné části západního londýna do jiné.

Zvětšit mapu
Teď jdu na pivo.

Joseph Stiglitz: Život a dílo

V práci jsem zhodnotil přínos Josepha Stiglitze k ekonomické teorii. Stiglitz získal Nobelovu cenu v roce 2001 společně s Georgem A. Akerlofem a A. Michaelem Spencem, za svůj výzkum v oblasti informační asymetrie. Kromě svého akademického výzkumu byl Stiglitz součástí administrativy prezidenta Billa Clintona v devadesátých letech minulého století jako člen Sboru ekonomických poradců (Council of Economic Advisors, CEA), kde byl později i předsedou Stiglitz nicméně hodnotí Clintonovu vládu relativně kriticky, ačkoliv přiznává této administrativě mnoho úspěchů, jako je redukce rozpočtového deficitu, silný, neinflační ekonomický růst, nízká nezaměstnanost, silné investice, ekonomickou stabilitu, připomíná Stiglitz také negativní výsledky. Tato kritika je spojená hlavně s tzv. deregulační mantrou - jak Stiglitz nazývá pokusy Clintonovy vlády zredukovat roli státu v určitých ekonomických oblastech.



Práce se skládá z následujících částí. První část je o osobě Josepha Stiglitze a jeho přínosu k ekonomické teorii, další část popisuje novou keynesiánskou ekonomii, novou Demokratickou vizi a tzv. třetí cestu . Práce se také dotýká transformačních problémů a významu institucí a formálních i neformálních pravidel v ekonomice. Nicméně jádrem jsou Stiglitzovy práce o informačních asymetriích. Závěr zhodnotí Stiglitzovu kritiku a shrne výsledky této práce. Rozsah této práce bohužel neumožní vyrovnat se Stiglitzovou kritikou Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové banky (WB), kde je tento ekonom také velmi aktivní. Stiglitz na téma globalizace publikoval mnoho prací, v jeho bestselleru „Globalisation and its Discontents“ silně kritizuje IMF a tvrdí, že mezinárodní instituce (IMF, Světová banka, Světová obchodní organizace, WTO) musí být více odpovědné za svá rozhodnutí a politiku.
Autor této práce si je vědom rozsáhlosti tématu. Když jsem se rozhodoval o jádru svojí práce, musel jsem si odpovědět na dvě základní otázky. Zaprvé, co je účelem práce. Zadruhé, zda je možné dosáhnout vytčeného cíle v rámci rozsahu této práce. Odpověď na druhou otázku je spojená s otázkou první. Proto jsem se rozhodl pojmout tuto práci jako součást budoucí diplomové práce. Protože je nemožné pojmout veškerý Stiglitzův přínos k ekonomické vědě, práce se bude soustředit na několik hlavních témat.
Stiglitz ovlivnil celou řadu ekonomických disciplín, kromě teorie informačních asymetrií, za kterou dostal Nobelovu cenu, zmiňme makroekonomii, měnovou ekonomii, veřejné finance, ekonomii rozvíjejících se zemí, včetně mnoha příspěvků o transformující se východní Evropě. Nedokonalost (imperfection) stojí v kontrastu s dokonalostí (perfection). Dokonalost v tomto smyslu je právě to, co ekonomii odcizuje lidem. Předpoklady dokonalých trhů, dokonalých informací, plné racionality, dokonalé konkurence jsou daleko od reálného světa a reálný svět potom ekonomy tak vnímá. Stiglitz se tak snaží přiblížit ekonomickou vědu reálnému světu. Tato práce záměrně vynechává popis Stiglitzova přínosu, co se týče globalizace, rozvojové problematiky nebo kritiky IMF nebo Světové banky.

Práce
Posudek vedoucího
Posudek oponenta