Liberalizační procesy let šedesátých a devadesátých

Ruské tanky se valí na gruzínská města a Češi si v srpnu letošního roku připomínají
nejsmutnější událost druhé poloviny dvacátého století v Československu. Ze dne na den
skončilo Pražské jaro – proces, který dodnes nebyl řádně pojmenován, který byl občany
přeceňován, ale který se hlavním aktérům tak trochu vymknul z ruky. Moje generace tuto
dekádu neprožila, zná ji jen zprostředkovaně, což je někdy při hodnocení výhoda. Co jsme
si ale prožili, to jsou reformní léta devadesátá. Ekonomická reforma na svoji o dvacet let
starší sestru nenavázala z několika důvodů, které rozebereme v této práci, kterou jsem dopisoval v tureckém městečku Göreme (úděl to cestovatelův).
Ačkoliv jsou
oba reformní procesy v lecčems jiné, existuje mnoho podobností, které mohou mnohé říkat
o našem národě, o našich vůdcích a o možnostech, které taková změna nabízí. Rád bych v
eseji porovnal dvě nejdůležitější dekády druhé poloviny dvacátého století
v Československu z hlediska teoretického východiska, společenské situace, klíčových
osobností, cílů a problémů. Návaznost není jen čistě kauzální. První dekáda – éra přehnané
naděje v letech šedesátých – silně ovlivnila celou východní Evropu a samozřejmě i
Československo v letech devadesátých. Otakar Turek a Miloš Pick k tomu dodávají:
„Nakolik lze srovnávat Šikovu reformu s Klausovou transformací, když
historická poslání obou byla zcela rozdílná? Ta druhá začínala od politického
pádu stalinského socialismu, první spíše plnila poslání, aby tento pád přivodila.
Podíl československého osmašedesátého roku k tomuto výsledku významně
přispěl. Padly iluze o schopnosti systému racionálně fungovat a přinášet
výsledky, jimiž udrží krok s vyspělým světem. Dvě dekády normalizace byly
agonií systému.“

Proč by měla mladá generace ekonomů věnovat pozornost liberalizačním
tendencím v šedesátých letech nebo transformačním procesům v letech devadesátých,
když jejich aplikace se nebude snad nikdy opakovat? Starý bonmot, který rád používal
Miloš Zeman, říká, že národ, který nezná svojí historii, riskuje, že ji bude opakovat. Nebo
také jen proto, že historia magistra vitae. Cílem práce je popsat teoretické základy
reformních procesů let šedesátých a devadesátých. Pokusíme se shrnout proč nedošlo k naplnění nadějí, které s sebou oba procesy na počátku nesly, popíšeme cíle a problémy
obou procesů. V historii na sebe věci většinou pěkně navazují a opakují se. Léta
devadesátá do určité míry byla – a nebyla – opakováním let šedesátých. V eseji budeme
hledat odpověď na otázku do jaké míry lze tyto dekády porovnávat.

Práci naleznete v přiloze